Manažerské hry a praxe

Za poslední roky jsem se zúčastnil několika manažerských her. Například se jednalo o simulaci fiktivní firmy v nehostinném tržním prostředí (Manažerský pohár) nebo o deskovou hru Gold of the Desert King´s (Zlato králů pouště).

Ve většině případů manažeři před zahájením hry uváděli, že si jdou jen zahrát, že od toho moc neočekávají. Přestože někteří z nich připouštěli, že by se mohli i něco naučit, spíše převažoval názor, že je to jenom hra, od reality dosti vzdálená. Herní týmy se tvořily někdy podle zájmu jednotlivých manažerů (stejná firma, známí, apod.), jindy naopak záměrně tak, aby se lidé v týmu neznali, čímž se museli v rámci týmu narychlo sehrát a určit si vzájemné role. 

Přestože jsem také hrál, snažil jsem se i nezaujatě pozorovat ostatní týmy a celou hru s nadhledem. Po určení rolí v týmu se zvolila určitá strategie vedoucí k vítězství. Jakmile všichni začali hrát, stali se z manažerů a manažerek děti. Hra je tak pohltila, že nastalo švitoření v týmech, dohadování se mezi týmy navzájem, jako bychom zasedli do školních lavic. Každý chtěl vyhrát a ukázat se v tom nejlepším světle, že právě jeho tým je nejlepší a že k tomu přispěl nejvíce právě on či ona. 

Ve hře Zlato králů pouště bylo cílem projít Saharou a přinést co nejvíce pytlů zlata. Hned po začátku začaly skoro všechny skupiny nakupovat jídlo, vodu, velbloudy a co nejdříve vyrážely na nelehkou cestu ke zlatým dolům. Posun po poušti se zobrazoval na herním plánu celé hry, takže všechny týmy viděly, kde se zrovna nacházejí a kde jsou jejich soupeři. Zabrali jsme se do hry a ani jsme nezpozorovali, že jedna skupina vyčkává. Zatímco jsme my ostatní vyrazili za zlatem jak smyslů zbavení, tato skupina se radila, přemýšlela, nikam nepospíchala a hlavně si zaplatila tajné informace. Před začátkem hry nám bylo řečeno, že se jedná o normální informace, které pro nás mohou nebo také nemusí mít hodnotu. Tato skupina si je tedy koupila, jako jediná, a přestože vyrazila do pouště jako poslední a nedorazila do cíle jako první, přesto slavila vítězství, neboť přinesla nejvíce pytlů zlata.

I kdyby nic jiného, tak z této manažerské hry jsem si odnesl tu zkušenost, že nezáleží na tom, jak rychle vyrazíme k cíli, ale jak si celou cestu před startem promyslíme. Ještě důležitější je však to, jaké si opatříme na cestu informace (aktuální, relevantní, jedinečné) a jak s nimi dokážeme nakládat při našich operativních nebo strategických rozhodnutích.

Miroslav Oupic